Příběhy bezpráví 2024

Naše škola se 11. a 12. listopadu zapojila do projektu Příběhy bezpráví. Žáci a žákyně 9. ročníku se společně podívali na dokument 1989: Chceme dýchat. Přenesli se do Teplic v období normalizace, kde se odehrává příběh Pavla a Renaty. Chtějí žít svobodně, ale do jejich životů neustále zasahuje represivní komunistický režim, protože v jeho očích jsou „závadovou mládeží“. Snímek Karla Strachoty je založený na archivních záběrech a dobových materiálech. Po promítnutí dokumentu následovala beseda s paní učitelkou Jitkou Hokešovou.

Mgr. Radka Florianová

OHLASY:

Moje očekávání bylo velké. Těšil jsem se, jelikož jsem věděl, že hostem bude paní učitelka Hokešová. Než jsem tam šel, moc jsem o té době nevěděl. Jenom něco z vyprávění mých blízkých, ale nedokázal si to nikdy tak představit, jelikož jsem byl menší a moc jsem tomu nerozuměl. A asi jsem tomu nechtěl ani moc rozumět, protože se mě to moc netýkalo a spíš jsem ani netušil, že to bylo takové, jaké to bylo.

Když jsem sledoval dokument, tak jsem se dokázal vcítit do těch lidí. Bylo mi jich líto. Abych řekl pravdu, bylo i více líto starších lidí než mladších. Z vyprávění mých blízkých jsem se dozvěděl, že těm, kdo se do té doby narodili, to tak hrozné ani nepřipadalo, proto mi bylo více líto starších lidí. Samozřejmě pro mladé lidi to bylo taky hrozné. Prostě hrozná doba

K dokumentu bych řekl, že jsem ho sledoval celou dobu s takovým divným pocitem, pořád jsem si říkal, jak se vlastně máme dobře, že můžeme být rádi za to, co máme a co můžeme dělat. Nedokážu si představit, že bych nemohl poslouchat písničky cizího původu, např. americké. Nebo že byly banány a mandarinky jenom na Vánoce. A to jste ani neměli stoprocentní jistotu, že se na vás dostanou. Dost mě zarazily dvě věci, a to bylo cestování a toaletní papír, ale to je tím, že žiji v dnešní době, kde můžeš vycestovat, kam chceš, nebo že máme každý možnost si koupit toaletní papír, banány i mandarinky.

Celkově se mi projekt moc líbil a hodně mi to osvětlilo tu dobu. Jediné, co se mi na té době líbilo, bylo, že neexistovaly sociální sítě. Myslím to v tom smyslu, že byla o mnohem větší romantika. Když jste si chtěli s holkou něco říct, tak jste se museli vidět nebo poslat pohled. Dnes si voláte, píšete a toho já nejsem fanoušek. Začínáme se čím dál míň vídat s holkami a to je špatně.

Matěj Bartoš

Čekala jsem, že to bude klasický nudný dokument, ale líbilo se mi, jak to bylo zpracované, aby to zaujalo i nás mladší, kteří tu dobu nezažili. Celkově se mi to líbilo a myslím, že by to mělo vidět více mladých lidí, kteří tak nějak nevědí, co se v té době dělo.

Vidět, jak špatné bylo ovzduší a vlastně nikoho to nějak nezajímalo, bylo smutné. Taky to, že jim zakázali něco, co je bavilo (punk), i když to ze začátku politické vůbec nebylo, ale politické to lidé udělali, protože se jim nelíbilo, že jsou nějakým způsobem jiní než ostatní.

Také se mi líbilo, že nám paní učitelka Hokešová řekla své zážitky, aby nám dobu ještě více přiblížila. Dokument se mi líbil, určitě bych se podívala na něco podobně zpracovaného.

Valerie Dufková