Výuka moderních dějin - výročí 17. listopadu

Často slyšíme, že ve školách na výuku moderních dějin nezbývá čas, a proto žáci nemají základní přehled o událostech po druhé světové válce. My se snažíme vytvořit časový prostor a podmínky pro tuto výuku. Také přístup volíme jiný než jen klasický školní v lavicích. Tradičně využíváme projekt Člověka v tísní „Příběhy bezpráví“. Děti zhlédnou připravený dokumentární film a mají možnost besedovat s pamětníkem událostí. Letos bylo téma jasné, 30. výročí 17. listopadu 1989. Kromě této akce jsme se žáky osmých a devátých tříd navštívili aktuální výstavu v kralupském muzeu. Osmáci měli také za úkol oslovit rodiče a prarodiče a požádat je o vzpomínku na listopadové události a sametovou revoluci.

Vzpomínka tatínka, který byl účastníkem demonstrace na Albertově a pak násilí na Národní třídě:
Dostal jsem symbolickou ránu pendrekem přes záda, první a poslední ve svém životě, a byl jsem s mnoha dalšími vyplivnut v Mikulandské ulici. Odtud jsem šel na tramvaj nebo na metro. Ještě si vybavuji, že jsem večer obvolával spolužáky, kteří tam byli se mnou, zda jsou v pořádku.

Pohled mé babičky:
17. listopadu 1989 ležela babička v nemocnici. Děda byl rád, protože se bál, že kdyby byla babička zdravá, vzala by moji maminku a tetu na revoluci. Ale aby babička věděla co se děje, kupoval jí děda noviny Svobodné slovo, Lidová demokracie a Mladý svět, které se snažily psát o realitě a pokoušely se o svobodný projev.

Ze vzpomínek maminky:
Moje mamka chodila do sedmé třídy a u schodů byla nástěnka k výročí osvobození republiky. Před revolucí tam byly šipky osvoboditelů jen z východu a po revoluci byla mapka stejná, jen tam bylo, že nás osvobodili také spojenci ze Západu.

D. Knöpfelmacherová