Návštěva 4.A v lesní školce

21. října ŠKOLKA V PŘÍRODĚ

Ráno jsem se hrozně těšil do školy. Šli jsme do třídy a řekli jsme si, co v lesní školce budeme dělat. Šli jsme na autobus. Když jsme došli ke školkáčům, řekli jsme si, že budeme hodní. Hráli jsme různé hry, honili jsme se  radovali. Pak jsme pracovali. Dělali jsme domečky ze dřeva. Trochu jsme se hádali kvůli větvím, nosili jsme velké a těžké větve. Marek našel jednu větev – tu největší a nejdelší. Nesli jsme ji já, Matěj, Marek, oba Péťové a Vojta a nakonec naše paní učitelka. Skoro jsme ji dotáhli, ale vypršel nám čas. Udělali jsme další úkoly a šli jsme zpátky do školy. Když jsem šel domů, myslel jsem na to, jak hodně se mi to líbilo.

Pohled na akci očima paní učitelky Vrzáčkové:

Co se čtvrťák může naučit v lesní školce?
 4. A začala letos pravidelně jednou do měsíce chodit do lesa a učit se venku. Navázali jsme spolupráci s místní lesní školkou Kulíšek, čímž pobyt venku a poznávání přírody získal ještě rozměr rozvoje sociálních dovedností.
 Jak to začalo? V loňském roce jsme v rámci programu v přírodě využili pozvání od spřátelené lesní školky. Pro naše první setkání jsme hledali něco, čímž se obě skupiny můžou vzájemně obohatit. Školáci připravili karty s číslicemi a chystali se mladší děti naučit jednoduché počítání s použitím dostupných přírodnin. Děti ze školky, které jsou v lese jako doma, nám měly ukázat srnčí pelíšky a vzít nás na zajímavá místa, která v lese objevily. Byli jsem zvědaví a zároveň trochu napnutí, jak proběhne setkání dětí, mezi nimiž je docela velký věkový rozdíl. Nepřeválcuje dynamická třída školku? Zvládnou se školáci jako hosté zapojit do rytmu školkového dne? Bude pro obě skupiny zajímavé dělat něco společně? Obavy se rozplynuly velmi rychle. Po společném představení v kruhu jsme se rozdělili na dvě party. Jedna tvořila píšťalky a motýly z ovčí vlny v zázemí LŠ, druhá se vydala do lesa. Už tuto chvíli se děti spontánně promíchaly, a než jsme došli na kopec, naši kluci s nadšením hlásili, že už si našli kamarády a že je učit počítat nemusí, protože to umí a dokonce počítají anglicky!
 Společný zážitek jsme umocnili týmovou hrou na námořníky, kteří na lodi (karimatce) převážejí náklady (větve, kameny určitého počtu). Bylo zajímavé sledovat, jak děti, které mají mnohdy potíže domluvit se se svými vrstevníky, při setkání s malými dětmi, najednou dokázaly jednat velmi citlivě, s ohledem na druhého, jakoby kontaktu s mladšími dospěly.  Naše třída byla z dopoledne v lese naprosto nadšená – užili si společný program i spontánní hru a v jejich reflexi se často objevovalo, že jsou rádi za nové kamarády. Na základě této dobré zkušenosti jsme se s vedením Kulíška domluvili, že se letos budeme potkávat pravidelně.
Naše říjnová návštěva byla ve znamení společného zdobení dýní pomocí různých přírodnin. Čtvrťáci byly rozděleni do 5 týmů, ke kterým se přidali jejich malí kamarádi. Bylo znát, že už mají na co navazovat. Během chvíle vznikly důstojné dýňové ozdoby, které později našly své uplatnění při tzv. Strašistezce, akci pořádané lesní školkou.
Nezůstalo ovšem jen u poklidného tvoření. Tentokrát naši třídu zaujalo, že má lesní školka v lese postaveno několik přístřešků z větví. S vervou sobě vlastní se pustili do stavění svých bunkrů. Rozeběhli se po lese a začali si shánět stavební materiál. Zápal pro věc zachvátil téměř všechny. Les se hemžil dětmi, které v neuvěřitelném tempu tahaly jednu větev za druhou. Nevymysleli bychom lepší kooperativní aktivitu, než přemísťování těžkých větví, kde je každá ruka platná a každá pomoc ceněná. Došlo samozřejmě i na neshody ohledně toho, komu patří těžce dobytý stavební materiál. Ale když se jedná o činnost, která děti opravdu baví, jsou velmi motivované k hledání řešení, jak by se mohly příště domluvit… Jsme zvědaví, jaké zážitky nám přinese další návštěva lesa v dobré společnosti lesní školky.